„Čau“

„Ještě neháráme“

Zvláštní odpověď na pozdrav :)

Asi taky hárám.. :D

Zlatčina radost ;)

Jsem anděl, co tě dostal na povel
Ale mám-li tě vzít do nebe
Chci z toho něco pro sebe
Mám rád řeč těl a v kapse lubrikační gel
Tak mi namaž perutě
A já do nebe vemu tě

Svět je pochybný místo a je snadný se v něm ztratit
Obzvlášť pro ty, co ne věděj, komu za ochranu platit
S tebou je to jiný – ty máš mě
A já ti řeknu, vo co tady jde
Poslali mě shora, abych ti dal do života radu
Jasně, že ne zadáčo, ty káčo, to myslíš, že kradu
Tak cáluj a neříkej, žes žádnou pomoc nechtěla
To se přece nedělá, držet si vod těla svýho strážního anděla
Vždyť já vím, co je v nebi in
Já znám číslo na boha,ja znám i jeho pin
Když chceš v nebi uspět, řeknu ti s kým chrápat
A co se stvoření světa týče, čí si myslíš, že to byl nápad
Jó, mě je prostě dobrý znát
Tak mě holka nechtěj štvát a nezkoušej si stěžovat
Tobě zřejmě ještě nedošlo, jak je to s tebou vážný
Když jsem zrovna já tvůj anděl strážný

Jsem anděl, co tě dostal na povel
Ale mám-li tě vzít do nebe
Chci z toho něco pro sebe
Mám rád řeč těla v kapse lubrikační gel
Tak mi namaž perutě
A já do nebe vemu tě

Jsi holka divoká a padla jsi mi do voka
A orgasmy předstíráš, že bys měla dostat cenu Alfréda Radoka
A ne za vedlejší roli
Když jde o akt pohlavní, jsou tu jenom role hlavní
Takovýmu éru jako ty
Můžu zařídit kariéru, když nebude dělat drahoty
Jasně že to bude něco stát
Ale můžem se dohodnout i jinak, když mi bude stát
Cože? Jaká morálka? Tohle je normálka
I anděl potřebuje prachy na kafé a cigárka
A nějaký to povyražení
Protože v nebi ho moc není
Možná, že vážně není v mí pravomoci
Na svý klientky uplatňovat právo první noci
Já chci jen to co všichni andělové
Give me some love a dej mi nějaký love

Jsem anděl, co tě dostal na povel
Ale mám-li tě vzít do nebe
Chci z toho něco pro sebe
Mám rád řeč těl a v kapse lubrikační gel
Tak mi namaž perutě
A já do nebe vemu tě

Dneska na Štěpánce :) Bylo vedro na zadky, že.:D

No jasný, vyfotíme se..:D co bych neudělala pro EI..:D si zase lidi říkali?

Lidé, které můžete znát… Jako třeba.. Smažený sýr. :)

Poslouchám H.I.M. ..Heathache every moment.. A jsou super, co třeba Rip out the wings of a butterfly?:) … Join me in death!

..tak mi namaž perutě, já do nebe vemu tě :)

And now for something completely different.

<

Tohle chce mít Nikola na hrobu.. Nechá se spálit, protože nechce, narozdíl ode mě, cítit, jak červi rozežírají chodidla a nechce zabírat místo na již tak přeplněné zemi. A já nechám blbejch řečí.

Já mám nejradši prasata, v Bakově máme prase a jmenuje se Jitka. No, je metr velký. A vlastně už je mrtvý.

..no hoven no. Hauuu, že Niky? :)

Asi jsem něco nepochopila, kam že to mám odepsat?! :D

Na vašem blogu http://lucyblog.blog.cz Vám návštěvník,
který se podepsal jako michalky-trikty, zanechal tento
vzkaz:

„reknes mi neco o skupine B
AHOJ ODPOVEZ DEKUJU“

Skupina B jako krevní skupina asi ne. Jestli myslí B v Borčicích, tak ať se těší na Stáňu a její:,,Sedíš tam jak na hajzlu, dej tu prdel vejš. Slyšíš, sedíš si na pipině!“ A že nervově slabší občas rozbrečí. Ve středu kolo-kůň na Kost.

Dneska jsem se o sobě dozvěděla zajímavé věci. Asi půjdu k doktorovi pro prášky, že? Jako bych za to mohla.

Zítra ráno, moc ráno na můj vkus, zápas. Zase mě to bude bavit a zase vyhrajem.

Vlastně píšu kvůli týhle hře, do který jsem se asi zbláznila. Je pěkně udělaná. Nejlepší je ten zvuk, když kliknete na lebku..:) A musím vás tedy upozornit, že je to silně návykové, abyste mě potom neobviňovali, že jsem vás zbavila rodinných pout. Musím to hrát pořád!

(típky-spacem pustíte další várku čtverečků a nechte si dost kouzelnejch hub)

Závislácký čtverečky

Myslete si třeba, že je ta hra stupidní.

¤¤¤¤ asi teda sexuchtivá Lucije ¤¤¤

Dám vám sem jen pro zajímavost můj úžasnej sloh, pochybuju, že se vám to bude chtít číst. To ale nevadí, jen mi bylo líto to nechat ztratit v hlubinách bordelu v mém počítači, když už jsem se s tím musela přepisovat.

A tohle zpíváme o hudebce a my s Naikou dvouhlas i po hudebce..:) oh yes i know

Lucie Šmachová

Vyprávění na téma

Dobrodružství z naší rodiny

Á, to už je ráno?! Z podivného zamotance snů mě budí vlhký čumák a studené tlapky
dupající po mém hrudníku. Badýsek mě přišel vzbudit. Mezi žaluziemi prosvítají v úzkých pruzích první sluneční paprsky. Může být okolo deváté, ale mně se ještě nechce vstávat. Zůstanu ještě chvíli zachumlaná do teplých peřin, přestože se to oficiálně nesmí. Můžu být ráda, že tu s ním jsem, když si vzpomenu na zážitek z minulého týdne.
Neděle večer. Jako pokaždé se celá rodina vracíme po víkendu z chalupy. Autem zajedeme do garážových stání pod naším domem, táta zaparkuje a začneme vykládat hory zavazadel. Mezitím vyskočí také náš pes, kříženec bígla a německého ovčáka. Je to typický miláček rodiny, nehne se od nás na krok, proto mu ani nedáváme vodítko a obaleni taškami se vydáváme k výtahu. Ten na náš nápor nestačí. Obětuji se a jdu po schodech. Vystoupám do příslušného patra a pomáhám nanosit věci do bytu. Když je vše v pořádku, začínáme vybalovat.
„Mami,“ ptám se, „kde je Bady?“
„Poslali jsme ho za tebou po schodech, copak tě nedohnal?“
„O ničem nevím. Nejspíš odpočívá pod skříní. „
Ale ať hledám, jak hledám, pes není nikde k nalezení. Napadlo mě podívat se na chodbu, jestli jsme mu nezabouchli dveře bytu. Ta ale zeje prázdnotou.
„Mami, tati, on nikde není! Musíme ho najít!“
Celá rodina začala prohledávat náš panelový dům. Předpokládali jsme, že se nedostal ven, vstupní dveře bývají zavřené. Máma se ujala schodiště, táta garáže a já jsem se vydala hledat na pavlač. Po deseti minutách se vracíme zpět. Nikde nic. Rodina začíná být rozrušená, to přece není možné, musí být někde v domě! Napadlo mě, že někdo šel ven a pustil kňučícího Badyho na ulici. Tam mu hrozí spousta nebezpečí, bydlíme v centru města, které je plné aut. Rychle jsme tedy vyrazila z bytu, nevzala jsem si ani telefon, což byla, jak jsem později zjistila, velká chyba.
V okolí domu nikde nebyl, vyrazila jsem po trase našich obvyklých procházek. Prohledala jsem okolní ulice a vydala se do parku. Prošla jsem celou Štěpánku a neustále volala jeho jméno. Už mi začínaly po tvářích téct slzy. Co když ho už nikdy neuvidíme? Je to přece člen naší rodiny! Byla jsem zoufalá, představa ztráty tak blízkého, byť jen zvířecího kamaráda mě trápila.
Už nebylo vidět na krok, šance mizivé a navíc začínala být zima. Na tu jsem se v tom spěchu ani pořádně neoblékla. Po návratu jsem ještě obešla dům, garáž a schodiště. Uslzená jsem zaklepala na dveře našeho bytu. Otevřel mi táta, po utrápeném výrazu ani stopy. V obývacím pokoji s čumákem zabořeným do polštáře spokojeně pochrupoval náš Bady.
Byla jsem tak šťastná! A teprve pak jsem si uvědomila, jak nerozvážně jsem jednala. Kdybych se domluvila s rodiči a vzala si telefon, nemusela bych běhat ubrečená po parku až do soumraku. Jakmile jsem totiž odešla, máma zaslechla škrábání na dveře z bytu přímo pod námi. Odpovědí na její volání byl štěkot, který dobře znala. Rodiče tedy za dveřmi cizího bytu uklidňovali zoufalého psa, aby něco nezničil. Na návrat majitelů čekali asi patnáct minut. Pak přišly dvě korpulentní dámy a s údivem otevřely dveře, čímž osvobodily Badyho, který byl štěstím bez sebe.
Jak se tam tenkrát dostal je mi stále záhadou. Nejspíš ucítil pudlíka, kterého dámy vlastní, spletl si patro a vlezl do otevřených dveří. Obyvatelky si ho, možná přes svá břicha, ani nevšimly. Přesto je to jen domněnka. Pes to není zrovna nejmenší a na obojku má známky, které hlasitě cinkají. Prostě se mi nezdá, že by nenápadně proběhl do cizího bytu a nechal se tam zavřít. Nevím, kdo v tom má prsty, ale teď se tomu už jen smějeme. Hlavně, že to dobře dopadlo a náš miláček je doma, živ a zdráv.

Cha, Šmachová je lemra líná. Zítra né jednoduchá písemka z fyziky (význam A, rozhodne o známce v pololetí), navíc 1.hodinu, takže si nestíhá napsat pořádný taháky. Ano, měla by se učit. Ale existuje minimálné tisíc jiných věcí, jak se dá osobní setkaní s učebnicí oddálit. Jíst zavařovanej hrášek a popíjet k tomu mlíko. Poslouchat milovaný Čechomor. Four Tet. Prostě cokoliv. A psát na blog.

Borčický nápis svítící tekutinou na vypínač..:) achichouvej

Již delší dobu nacházím po bytě podlouhlý papíry s nápisama, nevšímala jsem si jich. Ale teď už chápu, proč se občas ozve z obýváku smích (řev) mé osmileté sestry. Zbytek rodiny hraje tu hru, kterou jsem jako malá milovala.

Každý napíše část věty: Jaký byl, Kdo to byl, Kde to dělal, Kdy to dělal, Co dělal, Proč to dělal. A pak papírek přehne a pošle dál. U nás se proto nachází papírky střídavě kostrbatým sestřiným písmem se spoustou hrubek, úhledným máminým a nečitelným tátovým.

Někdy vyleze úplná kravina (pokaždé vyleze úplná kravina), ale mně některý stejně příjdou kouzelný..:)

Zelený anděl na gauči o prázdiných spal, protože smrděl.

Raketový motor v psím žaludku v lednu škytal, protože seděl na záchodě.

Ošklivý smrk u babičky na mikuláše jezdil na slepici, protože je hloupý.

Počůraný veš se o dovolené líbal v láhvi od vody, protože byla středa.

Zázračný dub v boudě v 19:33 hod myl nádobí, protože snědl sůl.

Myslím, že by se dala použít i v mém věku.

Ať žijou prázdniny!

Drhleny!

Višnová vodnice a griotka s kofolou..:)

Chatka!

Borčice!

Branžež.. Až žijou prazdniny!

A Štěpka!

Dneska někdy okolo půl třetí v noci jsem byla se svým Honzýkem půl roku. Kdybych mi tohle někdo před tím půlrokem řekl, tak bych se mu asi vysmála..:) Ale něco se zlomilo.

Musím se pesem, těším se na Niky, ale venku je děsná zima, achjo, nesnáším vlezlou zimu.

Dneska mi není dobře, ne tak tělesně, jako spíš duševně.. Bože, to zní. Prostě mám náladu na hovno!

Ve škole mě to absolutně nebaví, zítra mám trénink, nechce se mi, pořád bych poslední dobou spala, spala a spala….

Naštěstí existují vanilkové vonné tyčinky.

Jo, musím si postěžovat, tak sorry! :/

Achjo…