Z těch separačních gumiček, který mi dneska v Praze na ortodoncii narvali násilím mezi zuby. Že je nepříjemné mít něco mezi zubama? A teď si představte, že je to velké, je to tam čtyřikrát a nesmíte to vyndat. Ty gumičky mi mají roztáhnout zuby od sebe. Je to strašně nepříjemný. Nemůžu skousnout a V TÝ PUSE MI TO PROSTĚ VADÍ. Ráno se to ještě dalo zvládat..
S Podzimem v buse cestou na zápas do Prahy jsme se nudily. No, pak nenudily.
Poslech rádia Banán.
Slečna Anna Podzimnková je prostě ďábel.
Poslouchám pořád dokola Buty-Rastakayakwanna.
Mám hrozně ráda, když mi táta jen tak udělá latté a nasype tam skořicovej cukr, dává mi tam skořicovej, protože ho miluju. Sype ho tam, když je pěna hotová, takže se zachytí na tom našlehaném mlíku navrchu a to je orgasmus pro mé chuťové buňky.
Menší orgasmus pro ně byl, když jsem si dneska v Praze dala medovník, kterej byl tak měsíc starej. Jinak se výlet podařil náramně. Hlavně, že jsem neměla komplikace s cestováním. Zvládla jsem přejet celou Prahu metrovkou. Sama. Najít vchod, najít automat na lístky, koupit si správnej lístek, překonat strach z toho, že ty schody jedou moc rychle, nastoupit na správnou linku, dokonce ve správném směru! a vystoupit na správné stanici. A dostat se ven z podzemí a zorientovat se.
Honzovy koleje jsou bezva, uklidové místosti příšerně smrdí nevímčím a to všechny stejně. Pobavila jsem se výrobou „zhasínátka“ a uklidem se spolubydlícíma. A taky tou bezva hifinou, která přehrávala kazetu tak divně, že ta paní zněla, jak kdyby se měl každou vteřinu rozbrečet.
A taky tam mají docela pěkný sprchny. Oboupohlavné.
Dala jsem si super jídlo za super cenu v restauraci se super interiérem. Akorát občas kost.
V Praze krásně svítilo sluníčko a večer už ani nebyla zima.
Rap? (Doufám, že se tváříme dost drsně.)
Jediná normální fotka :)
A pak držky. Basket asi čeká záhuba, trenér to s náma vzdal a já se ani extra nedivím. Mám chuť na hranolky se sladkokyselou omáčkou, jestli mi někdo chcete při středě večer udělat radost, tak mi pro ně dojeďte do nonstopu do meka.
Kvality xichtů Anny stejně nikdy nikdo nedosáhne.
Ty fotky s banánem vynechám, ok..:D
Měla jsem stavy hloupý. Tak, že prý půjdeme zlepšovat vínem. A nic. Tak prý, že Gri-gri. Stalo se vám někdy, že vám zmizela jen tak z krabice půlka vodnice? No spíš.. Většina. Jediný, co tam bylo je tělo. Tak kam se to podělo? To je záhada!
Musely jsme improvizovat. Tak jsme s Naikou vyrobily „tuningpyco“ vodnici z brček, alobalu, kapesníků a plechovky od Nescafé.
Vypadala asi takhle.
Tak design přeci není tak důležitej jako kvalita, ne? Dýmala překvapivě dobře! Nejhorší bylo vytvořit z omezeného množství alobalu korunku. Jenže jsem jsem tak zručná.
Nakonec jsme zrušily i to brčko, akorát to netěsnilo.
To jsou ty praktický brýle..:D
Proč tam je málo normálních fotek?
Ještě pozůstatky z lyžáku..:)
Vždycky hrozně trvalo než nám přinesli jídlo, tak jsme tvořili.
Naika aka želva s mým páteřákem (abych si se svojí osteoporózou nezlomila záda, že?).
Piano slavné..:)
Jak jsme neustále sledovaly ty samé seriály..:) Večer jeden díl Přátel a ráno ještě reprízu..
S Kubou ..:D (jak vždycky přišli kluci:“Holky, to už jako spíte?“ a my ve tři v noci užívaly..:))
Kdyžtak.. Buty-Krtek píseň mého mládí.. :) A ještě Nad stádem koní. Stejně mám nejradši Pocit, ale po tom na internetu ani stopy.
