spadli z nebe, lezim s tebou v posteli, skoncime v pekle a to vis

udelej neco, rikas, udelej neco, kaslu ti na to

to vis

a tak si hrajem, a tak si hrajem, zavazany oci, vzdyt vis

najdi si me, septas najdi si me

kaslu ti na to, to vis

mozna, mozna, mozna, se mi to jenom zda, ta tvoje laska, ta tvoje krasa

a mozna, mozna, mozna, se mi to jenom zda, otevru dvere za nima prazdno

dotkni, dotkni, dotkni se me, jenom dotkni

dotkni, dotkni, dotkni at uverim

dotkni, dotkni, dotkni, se me, jenom dotkni

dotkni, dotkni, dotkni at uverim

možná možná se mi to jenom zdá, ta tvoje láska ta tvoje krása

možná možná se mi to jen zdá, otevřu dveře a za nima prázdno

dotkni, dotkni, dotkni se me, jenom dotkni

dotkni, dotkni, dotkni at uverim

dotkni, dotkni, dotkni se me, jenom dotkni

Budu se opakovat, když si budu zase přát být v chatce a koukat na stou verzi oblohy v Borčicích.

Chtěla bych být pes. Ne každý pes. Většina psů má psí život, jsou teď venku v mrazu a hlídají nebo hledají někde po ulicích žrádlo. Chtěla bych být Buddy.

Ráno si vstát kdy chci. Někdo se mnou půjde ven. Celý den mám přísun jídla. Ležet víceméně kdy chci. Spát většinu dne. Pobavit se s psíma kamarádama. A hlavně. NEMÍT ŽÁDNÝ POVINNOSTI. Nikam nemuset. Nemuset nic zařizovat. Nemuset chodit do školy. Nemuset vydělávat. Nemuset mít plnou hlavu starostí. Nemuset na nic myslet. NEMÍT ŽÁDNOU ODPOVĚDNOST.

Pes jako ten náš vskutku nemá psí život. Je nejštastnější. Taky chci.

Žábu mám k svátku, sob je bezva (od Niky k Vánocům), to oranžový je Ostříš a Buddy žere mého oblíbeného koníka.

btw. Můžete mi někdo vysvětlit proč si ty blbý vymóděný pipiny (rozuměj: ,,Hlavně abych na tech lyžích/prknu vypadala nejlíp!“ (botu burton, bunda horsefeathers, kalhoty quicksilver, kulich etnies (ještě tomu chybí něco emily the strange, viď niky?:) )), kterých je na sjezdovkách letos stále víc, jak jsem dneska zjistila, začaly pořizovat bílý komplety? Bílá bunda, bílé kalhoty, bílý kulíšek (helmu nenosí, nesluší). Asi aby nebyly vidět. On totiž opravdu sněhobílý člověk na sněhu vidět není. Ať děláte, co děláte. Navíc když chumelí a všichni mají lyžařský brýle. Aby se pak nedivily, až je někdo srazí. Což se dle mého názoru stane velice rychle.

Ty vole, Vymolová! Ty mě sice poslední dobou rozsekáváš celkem často, ale tohle už je trochu moc!

Once upon a time..

Žila-nežila jedna pilná studentka Šmachová, která měla svůj atlas od Honzýka pečlivě označený (přes celé desky lihovkou LUCIJE ŠMACHOVÁ). Ten atlas se jednoho krasného dne ztratil z její skříňky. Hledala ho, pak to vzdala.

Dnes při Zmp se jí otázala -zanísedící- spolužačka, zdali se může podívat do atlasu její spolusedící. Lucije odpověděla, že klíďo.. A že její atlas zmizel. Přičemž chytrá Lenka Výmolová pravila něco ve smyslu: ,,Počkat ten s nápisem Lucije přes desky?“ ,,Yep“ ,,Modrá lihovka, že?“ ,,Hmm..“ ,,Ten jsem viděla u kluků.“ ,,Vážně?! To je štěstí! A u kterých?“ ,,Nevím přesně.“ ,,No tak, u koho byl?“ ,,Nevím, ale zkus prohledat skříňky, oni je tam dávají.“

Už v té chvíli mi bylo mírně divné a podezřelé, že chybí desky na Lenčině atlasu. Nicméně jsme veřila, ŽE BY PŘECE SPOLUŽAČKA, SE KTEROU SE JEŠTĚ RELATIVNĚ BAVÍM, NEBYLA SCHOPNÁ VZÍT ATLAS Z MÉ SKŘÍŇKY, ZPRZNIT HO, DESKY UKRÝT NEZNÁMO KAM A PAK S NAPROSTO KLIDNÝM SRDCEM, S LEHKOSTÍ A DRZOSTÍ, MLUVIT S PŮVODNÍ MAJITELKOU ATLASU PŘÍMO NAD NÍM A JEŠTĚ JÍ TAKHLE NECHUTNĚ LHÁT DO OČÍ!!!

Jééé.. Ty jsi ale svině, viď? :D

Ironie je jestě na první stránce obyčejnou tužkou nápis LENKA VÝMOLOVÁ. A přímo pod ním Honzykovým písmem taháky. A na stránce o Americe vyplněná celá naše Cesta snů s Naikou. Vskutku geniální! Nenápadné!

Teď pár fotek z mého skromného mobilního fotoaparátu..:)

Honzýk – křivé nohy a létající pes..

Kurnatý vlasy na Štěpce..:) Chci je zpátky!

Naika a hnusovýtvor na Karameli..:)

Oholenej řízek a další praktiky..

Honzýkovo nové auto..:) tuning-podzimní kolekce

Buddy a Dennis v Borčicích..:)

Miluju Ikeu!

První sníh!

Rozkvetl skvěle načasovaný vánoční kaktus..:)

Hugo se naučil sám vylízt z terária…:)

Osmááci..:)

Honzýk a tři notebooky..:)

Vtip ze sešitku z učebny fyziky: Příjde matfyzák do fotolabu a prodavačka se ptá:,,Polomatné fotografie?“

,,Ano“

,,A 9,5 x 13?“

,,123,5, proč se ptáte?“

Ty seš zase dneska úplně blbej!

Teď mám náladu na blog, kvůli Niky, ispirace jejím článkem..:)

Monty Phyton´s Flying Circus .. Včera jsem koukali asi na 50 dílů.. :)

Dneska předposlední hodina tanečních.. Pak poslední a věneček..

Zítra zápas, v neděli zápas..

U Ámose je tenhle oplocenej strom.. Nikdo neví proč.. Asi je NEBEZPEČNEJ! Každopádně, na co asi je ten plot?

,,A můžes mi sakra vysvětlit, proč si děláš z huby hovník?“ jedna z nej hlášek Borčič – je ze Slovníku vulgarismů a nějak jsme ji nepochopily..

AŤ ŽIJE KOČOUR A KOŠULINA!!

Dneska byla dobrá matika, přišli nás navštívit Jenda, Honzyk a Filip..:) Paní profesorka byla v rozpacích po zbytek hodiny.

Dneska údajně sněžilo, když jsem vyšla u DK (Dům kultury, ne Dům kreténů), tak bylo trochu sněhu na autech.. ALE TO JEŠTĚ VŮBEC NIC NEZNAMENÁ!! Dokud neuvidím tu krásu nesmírnou.. Jak z okna padají obroské vločky jako chomáčky vaty, působivě prosvícené naoražovělým světlem lampy, tak ZIMA JEŠTĚ NEZAČALA!

A vůbec? Kde Martin zapomněl toho svého bílého koně?

Nálada nic moc..

Tak si třeba poslechněte..

Zdali až jednou blýskne se

a vítr liják přinese

vezmeš mě k teplu pod svůj plášť

jestli to pro mě uděláš?!

Ve škole se konal pohřeb milované umělecké instalace..

Já a Podzim..Bylo to prostě neštěstí..

Xichty ve škole.. Nejzveřejnitelnější z nich..:) Já, Kuba, Naika..:)

Už se mi dlouho nezdál nějakej zvláštní sen..

A bav se se mnou! O co ti zase jde?

Jo.. A anketa! Pitomá, achjo..

Mmch, Jendovi kouzelně vyrostla kočka Edgar..:)

Jsem strašně šťastná, když si uvědomím, co všechno okolo sebe mám. Najednou jsou mi ukradený nějaký pitomý školní drobnosti, jsem ráda, že mám tyhle rodiče a skvělé přátele.

Nejlepšího tátu a světě, nejlepší Naiku, nejlepší babičky a Adélku. A skvělou mámu, skvělé Šulcovi.. A tolik úžasných vzpomínek a míst. Celý Český ráj.. Moc děkuju.. Tátovi za dnešní odpoledne (Nekompromisně jsem mu sdělila, že když je máma pryč, tak spím prostě v posteli v ložnici já, jako to bylo, když ještě pracoval v nemocnici a chodil na noční služby a já spala u mámy místo něj). A za to, jak nás dneska s Naikou vytáhl do pizzerie.. a když jsme si po škole udělali Touarega a povídali si v kuchyni asi hodinu..:) a pak koukali na Cimrmany..:)

Uvědomila jsem si, že užít si život vůbec není o tom procestovat půlku světa a skočit padákem a jet na dovolenou na Tahiti. Je to o lidech kolem mě. A na ty já jsem měla neuvěřitelné štěstí. Na rodinu (i když se přirozeně občas poštěkáme a ségra dokáže pekelně prudit), na skvělé lidi, které jsem zatím potkala (už bych nemohla žít bez večerní Štěpánky, toho jednoho symbolickýho cíčka, který mi Zlatka skvěle připomněla ve středu po tréninku (i tu mám ráda, protože k nám se Švábem to pomlouvání prostě neodmyslitelně patří)), na přítele (miluju tě, Honzí (i když tohle vykřikování lásky na webu obvykle nemám ráda)), na svého psa (protože mě vždycky překvapí svou vychytralostí a roztomilostí :) ), na NK Adélku (i když tenhle blog nečte a už se moc nevídáme, neodvratně změnila moje dětství), na prostředí, kde žiju (nikde nemají nádhernější lesopark a nejhezčí přírodu a tečka!) a na spoustu náhod, co mě potkaly (ať už seznámení s ,,osmákama“.. nebo.. když mě táta poprvé vzal na koně.. když se narodila ségra.. a když chtěli prodat chatu.. když jsem si koupili na trhu Badýska..na Borčice). Jsem strašně ráda, že můžu být zrovna tady, v tuhle dobu, s těmahle lidma..:)