Už ji to nebaví. Nic. I věci, který byly vždycky nad hlavu super. Dneska ji štvaly i Borčice.

Jenže to nemůže řešit, protože to je pak ještě horší. To už je fakt jak u Ernestů na dvorečku.

Naser se, naser se, naser se. Tu zkoušku uděláš, uvidíš.

Chápu tě. A nesere mě, že ses na mě hnusnej, máš na to právo. Třaba mě píchej špendlíkem a dus mě, nadávej mi, vždyť můžeš. Myslím vážně, že si můžeš dělat, co chceš.

Ze zkoušky jsi vždycky nervózní. Já se teď půjdu vyspat. Jestli usnu. Když jsme přijeli na chatu usnula jsem na hodinu na poli, je teďka posekaný a svítilo sluníčko.

Tohle si můžeš přečíst až budeš mít čas.

Stejně si myslím, že by to nebylo lepší, když se to nestalo. Stejně bych tě nabavila a možná ještě víc.

To mi nevadí, nevadí mi co říkáš, to si myslíš, i když jiný by už asi škubaly vlasy a řezaly žíly. Mně vadí jen to, že musím uvažovat, jestli je to moje vina. A za to si můžu sama. Proto ti nic nevyčítám. Bude mi jedno, jestli se teď neuvidíme. Sice se asi zblazním, ale když ti to pomůže. Tak udělám cokoli.

Nemusel říkat, že to jsou jenom kecy. Nejsou to jenom kecy. Ty v tom vidíš jenom kecy.

Stejně jsem na ty kousance hrdá, i když to asi příjde divný. Jo, hrdá.

Třeba mi uřízni ruku.

Uřízni mi ruku.

Ale mluv se mnou a neodcházej.

Tyhle dvě věci mi stačej a nemyslím to tak, že nepíšeš, když se chceš učit. Myslím bavit jako bavit. Vím, že na to nemám právo.

Ale mluv se mnou a nechoď pořád někam pryč.

Já jdu pryč. Sestra udělala salát :)

A deprese si můžete strčit do zadku.

Dobře, už toho nechám :)

Vůbec si toho článku nevšímej..

Gra, půjdu se léčit.

Balík tě broulí.

Ten už ne, proboha.

Já nesnáším čas, mám z něj strach, bojím se všeho, každý další vteřiny i každýho dalšího „sairon is typing“.

Jeremiáši, co mi to děláš. Cosi mi chybí. A cosi schází. A cosi bolí.

Možná, že se ještě někdy zvednu, konečně se najíst a svlíknu se. Uklidím a vlezu si do peřiny. Vanilkový tyčky dávno došly, tak tu svíčku Ikeáckou.

Zamotávat nohy.

Všechno je strašně smradopachový. Vážně děsně. Největší píča je čas. Protože nedělá, co chci. To, že ve škole ubíhal moc pomalu a když dávali Ranč u Zelené sedmy tak zas moc rychle je teď prkotina. Nejhorší je, že neumí utíkat dozadu. Možná to umí, ale nestojím mu za to. Já utíkat dozadu umím, ale nebudu. Nejsem statečná, to ani být nechci, to nemá smysl. Ale půjdu dopředu, i když to bude bolet asi mnohem víc než otočit se a zacouvat.

Možná, možná se mi to jenom zdá, ta tvoje láska, ta tvoje krása..

Prostě mi nedocházelo, že taková prkotina bude mít nějaký následky. To byla moje chyba. Ano, samozřejmě, že řeknete, že to prkotina nebyla. Ale pro mě jo. Neumím se chovat. To bude to nízké EQ. Asi už ho mám. Myslela jsem asi, že se to prostě samo vypaří, když to nic neznamená. Nechala jsem se zblbnout. A ono se to jen tak nevypaří, škoda, že to mojí nekvalitní hlavě trvalo pochopit tak dlouho. Tak nebudu schopná se chovat mezi lidma? Mezi normálníma lidma. Asi do týhle skupiny nezapadám. Mám zvrácený hodnoty nejspíš. Když jsou pro mě důležitý jiný věci a nepodstatný věci, jiný než pro ostatní. Ale tohle už nikdy opakovat nebudu. Nikdy v budoucnu.

Dotkni, dotkni se mě, jenom dotkni, ať UVĚŘÍM.

To radši budu mrtvej, studeneeej.

..nebo psich, kočich, velrybych, rybych, vlčich

vlčku, víš co to je vlčich? to je kožich z vlka!

tento článek mi bude trvat mnohem déle než ostatní, protože se mi motají prsty po klávesnici a pořád to musim mazat ty slova, protože se tam pletou písmenka

to je úplně jednoduchý, když už nemůžeě dejchat tak uděláš tohle

ona do toho půjde, ale ne teď, podala mi ruku, že až bude mít kluka na ******, tak do trojky půjde..

já máám zlomenou nohu, dopředu, doleva, doprava, dozadu

a jako táhle pod tím stromem, není to trochu moc? do toho co má díry

opraš mi to hovno ze zad

.. poslochám soundtrack z Velmi nebezpečných známostí, to je fakt nádhera

..kdyby to nebyly vesmíři, tak by to byly upíři, kdyby to nebyly upíři, tak by byly ve spíži, kdyby to nebyly vesmíři, tak by nebyly zlý, ale protože by to byly upíři, tak upíři jsou zlý, tak jsou zlý všechny vesmíři.. a když vyjdu ty schody po čáře tak budu moc domů.

Jo, já bych ten článek chtěla smazat, měla bych ho smazat. Protože, ano, ve světe se děje spousta horších věcí! A protože nejsme baby v autobuse! Ale tohle mě dostalo, tak co. Nejsem malá, tohle je můj blog, některý články jsou lepší, některý horší.

Pro změnu mi je špatně od žaludku, třetí den v kuse už mě to vážně nebaví! Ani trochu.

O víkendu jsme byla odporně uklízecí. Vytřídila jsem fotky v počítači, trvalo mi to 4 hodiny a 15 minut. Bordel. A zjistila jsem, že mi chybí fotky z Víkendu děr v sýru, koupání bez plavek, zastávky, trpaslíka a minerálkového světa. Někde tam přece musí být!

Tady jsem uklidila pokoj a upravila koláž..

A taky je mi docela fuk, že se neumím tvářit na rádobyerotických fotkách, protože nemám talent a asi by se dalo říct, že si pletu nipple twisting a muckání prsou, že.. Nicméně, nevadí!

Někdo to špatně, špatně snáší, někdo si raději pustí plyn. Jeremiáši, co mi to děláš? A z jakých dálek mě to voláš?

Ta kapela je skvělá, nevím proč.

Mrzí mě, že mají Priessnitz koncertovací pauzu, je to jako s Lucií-objev kapely -> rozpad. I když snad né tak horký. Koukala jsem na novej projekt Jaromíra.. Mno ta písnička se mi začla líbit na přesně tak 4. poslech a pohled tedy, bez toho jsem to nezkoušela.:)

Ten text je dobrej, nevím proč ve mně ta atmosféra klipu vyvolává Rygerovi.. :))

Takže poslouchám Pearl Jam a koušu si nehty.

Buď půjdu relativně brzo spát a podívám se na časování nepravidelných francouzských sloves v minulém a budoucím čase, a nebo ne a zítra budu stále nemocná.

Ve čtvrtek, to jsem byla naposled ve škole, jsme psali matematickou olympiádu, tedy samozřejmě jen ty NEJCHYTŘEJŠÍ! A já usnula. Smůla, byl na to čas od rána do půl jedné. Mám jednu úlohu ze tří. Nikdo z hlídajících si nevšiml, že spím. Asi jsem vypadala na vehementní přemýšlení.

Kdybych měla tisíc času, tak hraju TrackManii..:D Ano, víme..

Zpět na balkón s urvaným schodem, co se sám urval a melounová polívka a kradené poctivě vrácené lžíce?

Doufám, že jste spokojeni s hořkosladkým článkem od milované Lucije.

Ano, Barboro Bodláková? Blonďátá Samaro! Promiň, že jsme ti vypily tu šťávu a pak ji naředily. Tvoje tričko (z Ikey tuším!) s nápisem: Dnes mám narozeniny!, které jsi nosila několik dní po sobě bylo vynikající!

Já to asi prostě jen moc řeším, to je jasné. Prostě jít s tátou v pátek si zahrát squash s celou Čermákovic rodinou je pro mě problém. Nevím proč, zase nějaký bloky. Otázkou je jestli se přehoupnout a nebo to zamáznout. A to je rozhodování a z toho jsem nervní. Jako obyvkle. Ale bojím se. (Ne, Čermáků! :)) )

Dnešní zprávy mě šokovaly. V Belgii nějakej kretén v jeslích zabil tři děti, několik dalších vážně pobodal a zabil jednu ošetřovatelku, která se ho snažila zastavit. Neskutečně by mě zajímalo proč to udělal. Asi by mě to nerozezlilo tolik, kdyby to byli samostatní lidé, i když to je samozřejmě také tragédie, ale nevinné děti, které vůbec neznal? Vždyť každé z nich mělo doma svoje rodiče, jak se asi cítí? Myslel ten debil na to? Je mi úplně ukradený jestli byl vyšinutej!! Zasloužil by si zažít stejné utrpení jako když sečtete hrůzu rodiču dětí, ať už těch v nemocnici, nebo těch mrtvých, bolest dětí a té pečovatelky, bezmoc ostatních. Nic by mu nedokázalo tohle způsobit a nic to nedokáže vynahradit. Ten člověk neměl žádnej důvod, byl to zkurvenej hajzl, abyste věděli. 2 roky byl ho nechala nekde přivázanýho a každej den mu uřížla prst nebo ho bodla. Nasypala bych na něj sůl a nesmírně by mě to bavilo. Nenechala bych ho umřít, ach, já bych ho tak trápila. Kreténa zasranýho rezavýho. Ano, tohle mi vážně nepříjde normální ty debile! To je neskutečný, tak proč kurva?