Tenhle příběh dvaadvacetileté servírky mě dostal :) Naprosto vystihl moje pocity a náladu. Je takřka dokonalý. Musíte ho vidět ;) Kdo ho neviděl, o hodně přichází.
Amélie se rozhodne pomáhat. Dělá lidem radost a snaží se jim dát nový smysl života. Když byla malá, její otec s neměl prakticky žádný fyzický kontakt, tedy až na měsíční zdravotní prohlídky, byl totiž vojenský lékař. Amélie byla z náhlého kontaktu pokaždé tak rozrušená a bilo jí srdce, že její otec usoudil, že má srdeční vadu. S rodinou proto necestovala, nechodila do školy a doma ji učila hysterická máma, která zemřela, když na ní před Notre Dome spadl sebevrah. Amélin otec se uzavřel ještě víc do sebe. Amélie si proto hledala své přátele jinde. Ještě před smrtí matky byla jejím jediným přítelem akvarijní rybka, ta ovšem měla sebevražední sklony a tak byla přinucena vylít ji do kanálu.
Amélie z Montmartru je docela obyčejná holka z Paříže, která hledá svoji životní lásku. A jednoho kluka si vybere. Respektive potká ho a pak se s ním postupně snaží sblížit. To ale nejde jednoduše vzhledem k nesmělosti obou. Musí to jít krůček po krůčku a ty krůčky organizuje velmi originálním a romantickým způsobem Amélie.
Kromě této originální romantiky je film plný nápadů. Nápady, jak si s diváky hrát, film doslova chrlí na každém milimetru své délky. Tři věci, které aktéři dělají rádi a které nesnášejí. Návod, jak vytrestat zelináře, který je bezohledný ke svému učedníkovi. A kdo je onen tajemný muž, který se pravidelně zjevuje ve všech automatech na fotografie? A jak se sakra mohl ten zatracenej zahradní trpaslík dát na cestování???!!!
To samozřejmě není to jediné, kvůli čemu se vyplatí Amélii vidět. Bez přesvědčivých hereckých výkonů, a zejména bez Audrey Tautou v hlavní roli, by nikdy film nenalákal tolik diváků. Audrey se díky Amélii stala přes noc známou po celém světě. Za pozornost stojí také výtvarná stránka filmu a s tím spojená kamera. Zabarvení snímku a jednotlivé záběry vždy perfektně podporují to, co a jakým způsobem právě Amélie dělá.
Asi neexistují víc než dva póly pohledu na Amélii: buď ji budete považovat za nesmysl, kvůli kterému nemá cenu plýtvat vlastním časem a vlastně ani filmem, anebo si získá vaše srdce od prvního záběru. Lidí druhého typu je však podstatně více, soudě podle toho, že Le Fabuleux destin d'Amélie Poulain se nachází v první třicítce nejlépe hodnocených filmů všech dob.
