Možná měli ty Mayové pravdu..

Za celý život jsem se setkala s jednou sebevraždou, možná se dvěma.. A teď tři za jeden týden.

Nefunguje mi zdroj, roste mi dolní osmička, v květnu sněží.

Já mám strach.

Všechno je divný, jako sen.

Jako by se život najednou zrychlil a začaly se dít všechny důležitý věci. Jako by se probudil ze spánku plný energie a začal měnit všechno kolem mě. Prosím, ať mi zůstanou alespoň nějaké jistoty. Bojím se jít večer se psem, všude jsou divný lidi, vybíraj popelnice, mluvěj rusky..

Zdají se mi divný sny o smrti utopením, o koni, co se mění na psa, o dýchání pod vodou a o vlastním zoufalství.

Ale vždycky se probudím. Probudím se i zítra?

Někdy člověk prostě CHCE dělat chyby.

Ta písnička je dost depresivní sama o sobě, nechápu proč k tomu existují jenom klipy s trapně hřbitovníma motivama.. Tak aspoň takto..

Mám ráda koně, kteří vnímají jezdce.

Tak sbohem, koni s píčou na čumáku.

No nic, dopiju beraní čaj a jdu si udělat s Badykem menší noční procházku.

Respektive (btw. není to vlastně respektivě? jak vždycky zdůrazňuje pí. Svobodová.. No, když už na tomhle blogu může být fialová fijalová a čárky si můžou dělat, co chtěj.. tak co..) svůj metabolismus :) Na mém těle, jakože korpusu, by se určitě pár chyb našlo.. Ale vnitřní pochody jsou vskutku ideální.

Jak jinak si vysvětlit, že jsem se v sobotu ráno probudila po 4 skleničkách Cuba Libre, 4 švestkovejch Squashích, 2 zlatejch Jelcinech, přípitku (už nevím, co to bylo), 3 zlatejch Tequilách, 0,5 l  vodce se zázvorovou limonádou a 0,5 vodce se Spritem (tedy co si pamatuju) v 7´55. S vyčištěnými zuby! (Pravda, nevěda jak se to událo a kde je nyní můj kartáček.) Relativně převlíknutá (Rozuměj, neměla jsem sice triko na spaní, ale aspoň jsem si sundala kalhoty a podprsenku.) A po probuzení jsem zvládla doběhnout s Aničkou na vlak v 8´40 z Dalovic k Bondy za 25 min, trhnout rychlostní rekord a vypít cestou 1,5 l malinové Dobré vody.

Pravda, tancovala jsem, mluvila jsem se, nepamatuju si pár věcí, ale především. Ráno jsem byla zcela svěží! Byla jsem víc svěží než kdybych nic nevypila.. To moc nechápu, ale je to tak.

Mně prostě špatně nebude :)

Zítra odjíždím do lázní Jeseník, čili lázní Priessnitz. Moc se těším na všechny ty koupele, masáže, žrádlo a večerní lyžování.

Nejsem sice sbalená, ale to mě netrápí.

Dnes jsem poprvé jela po dálnici (při rychlosti přes 100 km/h nemám strach z té rychlosti, spíš z toho, že tu věc, co se pohybuje touhle rychlostí, ovládám právě já). No, škoda, že autoškola není častejc.

Odkaz se mi sem prostě nevloží. Nicméně, je to skutečně respektive.

„respektivě – Z Wikislovníku – čeština – příslovce – význam

1. chybný způsob zápisu slova respektive“

Kapitán Šnek :))

Nějak ulítávám.

Achjo..

Tenhle článek měl původně 199 slov.

Malá ochutnávka.

Lucije a pistáciová dekorace.

Záchodový číšník.

Naika v akci :)

Lucije na pegasovi v poloze „záchod“ :))

Naika a Jura :)

Po výletě :))

Vím, jsem flákač. A omluvám se. Ale na svou obranu musím uvést, že letos mám vskutku nabitý rok. Autoškola a do toho státnice z angličtiny. Ale teď jsou mé pravopisné chyby aspoň trochu zpět.

Autoškola je super, řídit auto je jedna z nejkrásnějších činností, co se dají provozovat. Sice jsem na to zatím docela levá, ale ve středu mám první oficiální jízdy.

Jinak se změnila spousta věcí. V mém životě tedy konkrétně mezi ty nejdůležitejší fyzické patří změna mého chrupu (tomu se hodlám dále věnovat), a co se týče duševních změn, pak asi fakt, že moji drazí rodičové

(Moji rodiče – Karel Plíhal

Neživí mě, nešatí,

šediví a plešatí.)

nějak tak definitivně pochopili, že pokud spím někde mimo domov, nepřijdu v důsledku nějakého vysílení z oblíbených  fyzických aktivit o rozum.

Teď ty moje zoubky.

Před nasazením horních rovnátek. (památeční – poslední fotka zubů před dvouletým utrpením)

Lze si povšimnout křivosti obou čelistí :)

Můj dvouletý kovový skin (musela jsem vyříznout, moc jsem neměla náladu se usmívat, jistě po pohledu na toto fotu chápete proč).

Mé výrazy z toho to období se tedy omezily především na tento :)) (btw. tady jsem si ostříhala ofinu :) )

Pak následovalo akce „dolní čelist“. Vše začalo vytržením jedničky (2 hod u mé milované ortodontistky, 3 nebo 4 injekce a výsledek na fotce). Opět super telefonní kvalita, ale pro představu jak velká může být dolní jedička to myslím stačí :) )

Ano, ta malá bíla ploška na vrchu je skutečně ta část, co je vidět a ta ohromná věc je můj kořínek.

Po vythnutí zubu jsem vypadala asi takto. Měla jsem tam trochu díru.

Nicméně po všech těchto útrapách, které jste si díky fotkách prožili se mnou znovu, přišel krásný den, na který hned tak nezapomenu, 17.12.2010, kdy mi rovnátka sundali.

U dolních zubů mám už teď jen takovou maličkou mezírku, dostanu ještě dva zámečky, srovnají mi to pořádně do roviny a bude :)

A takhle to vypadá po dvou vytržených zubech a dvou super sexy letech.

Lepší aktuální foto nemám, ale mám pár pěkných fotek Badýska :)

Badýsek umřel.

Badýsek spinká.

To jsme našly s Aničkou na Karameli v rizotu :)) nějakou slizovou houbu

Poslední dobou se rozmáhá určitý nepříjemný fenomén. A to častá ztráta rovnováhy. Myslím, že jediným řešením bude omezení spotřeby rozličných alkoholických nápojů v případě následné cesty domů (a mimochodem také v případě, že jsem ve společnosti blízkých, během čehož je příjemné vnímat své činy).

Vše začalo oslavou osmnáctých narozenin Naiky. Po tmě jsem běžela k autu (nebyla jsem moc nametená, když jsem běžela rovně, že..), byla dost zima a tam jsem cestou po parkovišti zrychlila. Povrch tvořily takové velké „pazourky“ (něco jako štěrk, ale velké cca 10 cm kousky (ne oblázky, měly bohužel ostré hrany)). Během svého rozletu jsem měla najednou pocit, jako když mě nějaká temná síla chytla za nohy a rozsekala jsem se do hromady (velice tvrdých) ostrých kamenů. Vzhledem k předcházejuícímu letu jsem si vyrazila dech. Po vzpamatování jsem se rychle zvedla a pak mi došlo, že jsem celá zmlácená, ruce i kolena v jenom ohni :) opřela jsem se o nejbližší (cizí, ale studené) auto a vydýchávala. Temná síla byl asi 60 cm vysoký stojan na kola. Upravenou tmavou kládu jsem ve tmě parkoviště skutečně nezaregistrovala. Díky setrvačné energii mé tělesné hmoty mě stojan nezarazil, nýbrž spíše vymrštil, což bylo nepříjemné, ale naštěstí bez výraznějších následků (mimo bahno).

Podruhé se to stalo na Silvestra, vyběhla jsem ze vrátek a zatáčela v běhu na ledu. Úbytek tření způsobil pád na bok. Urychleně jsem se zvedla, doufajíc, že to nikdo nezaregistroval :) odneslo to jen naražené koleno.

Poté jsem jedné lednové noci jela na kole domů. Byl celkem sníh a měla jsem vypůjčené kolo (od maminky přítele, aby toho nebylo málo). Ujela jsem cca 10 m z mírného kopečka, pak přišla první zatáčka a najela jsem na sníh. Rozsekala jsem jak kolo, tak i sebe. Ale i kalhoty za 1000 Kč, Honzýčkovo funkční prádlo a moje koleno a vypůjčené kolo. To zbytek cesty vydávalo podivné zvuky. Spravilo se kolo, kalhoty, koleno.. Jen má důstojnost ne.

Poslední zážitek mám z tohoto víkendu. Cesta domů přes louku, zmrzlý drn. Neměla jsem ani vůli pád zastavovat, viděla jsem sníh. Ale ten byl pouze 5 cm vysoký a pod ním zmrzlá zem. Odnesla to má nová sukně (tedy jen dva její knoflíky) a mé koleno (jak se stalo již zvykem).

Jaké z toho plyne ponaučení?

Nepadám, protože jsem nametená, je to jen souhra okolností (nepříjemných). Přesto ku vaší spokojenosti omezím své pády (rozuměj důvody svých pádů). Omezím výrazně, slibuji :)

Toto je pár následků.

Malé modřínky.

Velká modřínka.

A protože to je hnusný, tak už budu hodná.

Anička a super fáro „Odházej si mě!“

Jaromír, jeho svítící ledsrdce a v pozadí sestřička ze státního blázince, kde na erární pohovce, na uzavřeném oddělení, dávaj prášky zapomnění..

Podzim je sice konec sezóny, mraky lítaj těsně nad stromy, černý mraky na cáry roztrhaný, je podzim jako vždy, brouci a pavouci náhle mění směr, přímo do tvý hlavy.. Přesto byl i hezkej den, kdy jsem vytvořila extra hromady listí :)

Už se moc těším na naši oslavu, všechny vás čeká dost nabitý program ;)

Borčice, Ostrava, Pornofestival, Bohdaneč, výroba železa a indickýho chleba.

Začíná krize, týdenní krize, odpočítávání dnů.

Začíná období, kdy když chcete jít ven, musíte se nejprve deset minut oblíkat, aby jste neumřeli zimou.

Ale těším se na hory. A na Silvestra. A trochu i na Vánoce.

Zítra mě čeká první hodina státnicových kurzů, bezva. Über.

Udělám tady z toho failblog :)

Je prokousáno aneb superangličtina italské paní recepční :)

Výkřiky do tmy v metru :)

Sex a jiné pohádky aneb Každý potřebuje Krista!

Vyberte si z našeho lístku :) Ryzling jsem nezachytila, ale třeba to je nějaká jinojazyčná verze..

Fuj, to je odporná kvalita :) A proč si dělám srandu z lidí, co dobře vařej, když sama neumím pravopis a ještě hůř vařím? :) A jsem líná to udělat líp..

No, i facebook si občas nemůže vybavit nějaké slovo…

Ď-ábelský koutek :)

Z chatsešitu ve fyzice :)

A největší chybka, aneb Blízká setkání třetího druhu-můj prst a uhlík.

Kouzelný les-tak to teď vypadá na Drhlenách. Neskutečná spousta všemožně barevných houbiček :) Nádhera, až na to, že jediný blízký foťák byl opět ten v telefonu :(

Muchomůrka citronová

Holubinka s krásnou barvou, co vy nevidíte.

Bílý hřib, který byl mnou slavnostně nalezen.

Jidášovi uši, nebo podobný houby, v pozadí i černá verze.

Hodně divná kulatá houba, ze který něco teklo.

Asi masák, možná muchomůrka tygrovaná.

A nakonec divná fialová houba, co je jedlá.

Ne, pořád jste na blogu Lucije, není to atlas hub. Zítra slibuju něco lepšího :) Snad bude čas, jako předzvěst budoucích pozitivních změn vkládám obrázek pruhovaného slimáka.

1) „A jak se řekne „mít“ ?“ po dlouhém přemýšlení „Nevím.“ „Dobře no, have. Tak mi ještě řekni, jak se to píše.“ „H E F F“

2) Havzburkové

3) „Ta nová hra je fakt super, můžeš si tam udělat i vodní zvířata!“ „Fakt? A jaký třeba?“ „Velryby, šimpanze…“

Takže asi tak.

Ale je to asi fuk, protože si je bude máčet ve víně.

V rámci toho jsem měla puštěnou televizi.. Sice už to asi všichni víte.. A opakovaný vtip, až se ucho utrhne. Ale..

AZ-kvíz.. Pán si volil políčko a řekl „čé jako čivava“ a otázka byla „Toho malé psí plemeno je původem z Mexika…“ :)) sranda, no..

Hm.. milý Bože, hokej je malý zázrak, ale to počasí?“ Když si konečně opálíme zadky?

Hmm.. Opalování zadků, jdu zalovit v archivu :) To bude náročný..

Chápete to? Má všechno moc velký.

Alternativní text obrázku, např. „Moje babička v kuchyni“ :)

Podařilo se mi vyfotit Nikolu ve skoku, ovšem pak jsme se usnesly, že by bylo lepší nafotit nějaké sexy fotky. Na „fejsu“ je teď má každej, kdo je fakt dobrej.

Tyč jsme žádnou nenašly, ale byl tam strom.

Chudák.. :)

Ty vole, je tady Lenička, nejpřřřřříšernější kamarádka mojí sestry a mluví o plastovém morčeti na baterky s příslušenstvím. A nedostane ani jednu sušenku, i kdyby měly shnít! A ať neříká, že je něco težký jako prase, jediný prase v okolí je ona.

Během focení vážných..

..sexy fotek.. vznikla debata, jak moc lze a jak moc by se mělo špulit zadek.

.. než bude člověk vypadat jako.. no, blbě :)

Opičky :)

Hm, tohle mi někoho připomíná!

Emoláska psí.

Opissseeee!

Moderna bez nohy :)

Prý začíná třetí světová válka kvůli tý lodičce na druhým konci světa! Z války mám strach, of course,  ale říkala to paní Leničková (její manžel má pro zábavu šibenici na zahradě v životní velikosti).

Nikole z toho vstávají vlasy hrůzou.

Bože, proč dáváš dvě věci na kterých bych neměla/nechtěla chybět na jeden den? Bože, proč jsem od tebe nedostala Obraceč času? :) A draka.

Stejně mi ženský na motorkách přijdou sexy. Jenže kam s pitomou motorkou, když už bych se nechtěla zabíjet.

Tahle barva je lepší.

Bubak.

Hvězda.

Tanec pro boha kočičích ocásků.

A druhý tanec pro boha země, slunce a velikých psů.

Tady na tý fotce z nás obou zbyl stejnej kousíček :)

Hmm..  To vypadá divně, ale když to mají být ty sexy fotky na facebook.. Tohle je ze slabšího soudku a jsou to vlastně jenom plavky.. Na Nikoliny si nedovolím sahnout :)

Dobře, poslední dvě sexy fotky a jde se na užitečnější věci. Půjdeme se bavit s aldehydy :)

Tak páá <3 Nikiss Jelleníczeg Koblížek Jelínková a Luccis ROhhLíček <3 Pff  Šmachová

Vzpomínáte si na svůj prvák na gymplu?

Dnešní prváci jsou jinde!

Dostávají kázeňská opatření za úplně jiné věci než za našeho mladí, tyhle 11/12 let staří chlapci si donesli do školy Becherovku, Fernet a vodku.

Jejich rodiče sice skončili v ředitelně, ale  je to vůbec netrápí.

Ať žijí pojistky a porno ve vitrínách.

Není to doména jen kluků.

Tohle jsem našla ve třídě prváků v lavici. A to jsem tam byla poprvé za tento školní rok.

My vám tady musíme zarapovat,

a Vy nás za to nebudete buzerovat.

My nemáme moc rádi rap,

ani neužíváme žádnej fet.

Nesnášíme školu,

je tu plno volů.

Všichni se tu jenom učej,

a do nás tady pořád hučej,

protože nás tu vždycky mučej.

Nemáme to tady obzvlášť rády,

ale máme tady dobrý kamarády.

Proto sem musíme chodit,

a taky se tu pořádně nudit.

Hned když přídem ze školy,

neuděláme si svoje úkoly.

Příští ráno si to všechno opíšem,

ryhchle před hodinou to všechno sepíšem.

Tady v tý učebně chci nový křesla,

aby sem si hezky pohodlně sedla.

Neboj vole ještě nejsme na konci,

teď se vám tu predstavěj všichni borci:

Tohleto je Terka,

neni žádná herka.

A tohleto je Zuzík,

taky žádnej buzík.

Tak teda fakt už čus,

bacha ať stihneš svůj autobus.

Tak tohle teď obsadilo vaše místa.

]]> http://lucije.cz/2010/03/zedalm/feed/ 2