A mé π elektrony zdají se být poněkud rozplizlé..

Možná měli ty Mayové pravdu..

Za celý život jsem se setkala s jednou sebevraždou, možná se dvěma.. A teď tři za jeden týden.

Nefunguje mi zdroj, roste mi dolní osmička, v květnu sněží.

Já mám strach.

Všechno je divný, jako sen.

Jako by se život najednou zrychlil a začaly se dít všechny důležitý věci. Jako by se probudil ze spánku plný energie a začal měnit všechno kolem mě. Prosím, ať mi zůstanou alespoň nějaké jistoty. Bojím se jít večer se psem, všude jsou divný lidi, vybíraj popelnice, mluvěj rusky..

Zdají se mi divný sny o smrti utopením, o koni, co se mění na psa, o dýchání pod vodou a o vlastním zoufalství.

Ale vždycky se probudím. Probudím se i zítra?

Post coitum omne animal triste

„..Pak tam má dobrou roli Karel Roden. Za celej film nepromluví, což zahrál krásně.“ Jaromír Švejdík mluví o filmu Alois Nebel

Někdy člověk prostě CHCE dělat chyby.

Ta písnička je dost depresivní sama o sobě, nechápu proč k tomu existují jenom klipy s trapně hřbitovníma motivama.. Tak aspoň takto..

Mám ráda koně, kteří vnímají jezdce.

Tak sbohem, koni s píčou na čumáku.

No nic, dopiju beraní čaj a jdu si udělat s Badykem menší noční procházku.

zeef

Miluju svoje tělo.

Respektive (btw. není to vlastně respektivě? jak vždycky zdůrazňuje pí. Svobodová.. No, když už na tomhle blogu může být fialová fijalová a čárky si můžou dělat, co chtěj.. tak co..) svůj metabolismus :) Na mém těle, jakože korpusu, by se určitě pár chyb našlo.. Ale vnitřní pochody jsou vskutku ideální.

Jak jinak si vysvětlit, že jsem se v sobotu ráno probudila po 4 skleničkách Cuba Libre, 4 švestkovejch Squashích, 2 zlatejch Jelcinech, přípitku (už nevím, co to bylo), 3 zlatejch Tequilách, 0,5 l  vodce se zázvorovou limonádou a 0,5 vodce se Spritem (tedy co si pamatuju) v 7´55. S vyčištěnými zuby! (Pravda, nevěda jak se to událo a kde je nyní můj kartáček.) Relativně převlíknutá (Rozuměj, neměla jsem sice triko na spaní, ale aspoň jsem si sundala kalhoty a podprsenku.) A po probuzení jsem zvládla doběhnout s Aničkou na vlak v 8´40 z Dalovic k Bondy za 25 min, trhnout rychlostní rekord a vypít cestou 1,5 l malinové Dobré vody.

Pravda, tancovala jsem, mluvila jsem se, nepamatuju si pár věcí, ale především. Ráno jsem byla zcela svěží! Byla jsem víc svěží než kdybych nic nevypila.. To moc nechápu, ale je to tak.

Mně prostě špatně nebude :)

Zítra odjíždím do lázní Jeseník, čili lázní Priessnitz. Moc se těším na všechny ty koupele, masáže, žrádlo a večerní lyžování.

Nejsem sice sbalená, ale to mě netrápí.

Dnes jsem poprvé jela po dálnici (při rychlosti přes 100 km/h nemám strach z té rychlosti, spíš z toho, že tu věc, co se pohybuje touhle rychlostí, ovládám právě já). No, škoda, že autoškola není častejc.

Odkaz se mi sem prostě nevloží. Nicméně, je to skutečně respektive.

„respektivě – Z Wikislovníku – čeština – příslovce – význam

  1. chybný způsob zápisu slova respektive“

No Good For Me

Aneb Prodigy…

Kapitán Šnek :))

Nějak ulítávám.

Achjo..

Tenhle článek měl původně 199 slov.

Již brzy ve vašich kinech.

Se můžete těšit na krásnou a dalekosáhlou reportáž z Borčic :))

Malá ochutnávka.

Lucije a pistáciová dekorace.

Záchodový číšník.

Naika v akci :)

Lucije na pegasovi v poloze „záchod“ :))

Naika a Jura :)

Po výletě :))